káceti ned. (3. mn. -ejí) (co) podtětím, přeříznutím u země, vyvrácením ap. srážet k zemi (zvl. stromy n. vysoké předměty); porážet: k. stromy, lesy; k. nábytek převrhovat; vichřice kácí stromy, sloupy vyvrací; k. (staré) modly (v prach), zprav. přen. potírat uznávané autority; přen. k. trůny, staré řády revolučně odstraňovat, rušit, rozvracet; — káceti se ned. (o stromech n. vysokých předmětech) naklánět se a padat k zemi; (o živých tvorech) bezvládně klesat k zemi: strom se kácí; židle, láhve se kácejí: člověk se v bezvědomí kácí; k. se zasažen k zemi; přen. ideály se kácejí ztrácejí svou sílu, přitažlivost ○ předp. do-, na-, na- se, po-, po- se, pro-, pře-, pře- se, s-, s- se, vy-, → nás. kácívati, kácívati se (o) bez předp.