kádr, -u m. (z fr.) 1. soubor osob n. věcí tvořících stálé jádro, pevný základ nějakého celku: stálý k. pracovníků, spolupracovníků; k. armády; k. voličů, stoupenců politické strany; k. odběratelů novin, posluchačů rozhlasu; voj. (dř.) stálý rámcový útvar kmenový složený zvl. z důstojníků a poddůstojníků z povolání, doplňovaný v případě potřeby záložníky a branci; sídlo (posádka) tohoto útvaru: sloužit u kádru; nastoupit službu u kádru; přen. zelený k., zelené kádry (za 1. světové války) vojenští zběhové skrývající se v lesích 2. kádry, -ů m. pomn. (z rus. driv. fr.) skupina politicky i odborně vyspělých pracovníků v něj. prostředí socialistické společnosti; zaměstnanci, pracovníci vůbec: rozmístění kádrů, vedoucí kádry politické strany; školení stranických kádrů; kulturní kádry ČSM; kádry odborných pracovníků; střední technické kádry; dobré velitelské kádry (v armádě); kádry jsou zárnkou výstavby socialismu, péče o kádry, o růst kádrů; — kádr, -a m. polit. slang. politicky i odborně vyspělý člověk; — kádrový příd.: k-í dělníci (továrny) stálí; voj. (dř.) k. útvar rámcový; k. výcvik u kádru; – k-á politika týkající se výchovy, prověřování a rozmísťování kádrů; k. posudek o někom o jeho politické a odborné vyspělosti; odpovědnost za k-ou práci; k-á evidence závodu, ústavu; (dř.) k. referent, odbor, k-é oddělení; k-á komise provádějící kádrování; → přísl. kádrově: k. posílit vedoucí místa; k. hodnotit; k. vyhovovat