kánon, -u m. (6. j. -u) (z lat. driv. řec.) 1. soubor pravidel, zásad (v něj. oboru, zejm. uměleckém, dř. i vědeckém): lidová tvorba má svůj specifický umělecký k. (Václ.); výtv. soubor pravidel o proporcích lidského těla 2. stanovený soubor vybraných textů, děl vzorných spisovatelů ap.: k. četby; k. staroslověnských památek 3. hud. umělá hudební forma kontrapunktická, v níž všechny hlasy přinášejí touž melodii, ale s pozdějším nástupem 4. círk. souhrn biblických textů Starého a Nového zákona uznaných církví, mešní k. nejpodstatnější a neproměnná část mše (mezi obětováním a přijímáním); sbírka ustanovení papežů a církevních sněmů