kápo, -a m. n. s. (z it.) 1. ob. vedoucí, hlavní rozhodující osoba; hlava, vůdce, vedoucí: ona je v rodině k.; k. společnosti; byl k. mezi kluky (Bass); muzikanti a jejich k. kapelník; být v něčem n. na něco k. vynikat, vyznat se v něčem 2. ob. ust. spoj. mít někde k. mít vedení, náčelnictví, rozhodovat: má v hospodě k. (K. Čap.) 3. (4. j. -a, -o, mn. 1. -ové, 4. -y) (z něm. driv. it.) slang. (v koncentračním táboře) dozorce z řad vězňů: funkce kápa; pohánění holemi kápů