kázati ned. (1. j. -žu, -ži, rozk. kaž, přech. přít. -že) 1. (co) hlásat, zvěstovat: k. evangelium; zast. k. kříž proti nevěřícím hlásat křížovou výpravu, vyzývat k účasti na ní 2. (~; o čem) mít kázání: kněz káže každou neděli; k. o odpustcích; ♦ kněz dvakrát nekáže nebudu to opakovat 3. expr. (co; ~) rád horlivě, obšírně vykládat, důrazně mluvit, poučovat, kárat, napomínat: rád káže, jak se mají vychovávat děti; stále kázal, že se to musí dělat jinak; už zase káže 4. kniž. (s inf.; někdy s vypuštěním inf.) přikazovat, poroučet: kázal vystavět hrad; zákon, povinnost, svědomí káže to učinit; obecná potřeba to káže; zast. kázal zastavit přikázal; kdo ti to kázal? proč jsi to dělal; ♦ expr. (zpít se ap.) jak zákon káže hodně, důkladně; děti dělají, co čert káže (nekáže) zlobí, dělají neplechu †5. (čím) soudit, trestat, kárat: k. právem vojenským (Jir.); k. ocelí (Kub.), ○ předp. do-, na-, o-, od-, pro-, pře-, při-, roz-, u- (pou-), vy-, vz-, za-; → nás. kázávati (o) bez předp.