kývati (ob. kejvat) ned. (1. j. -ám, řidč. -u) 1. (čím) pohybovat sem tam; klátit: osel kývá při chůzi hlavou; k. kabelkou v ruce; k. nohama; k. hlavou do taktu; při hovoru horlivě kýval hlavou (na znamení souhlasu); vítr kývá větvemi kymácí 2. expr. (~, k čemu, nač) přitakávat, přisvědčovat, souhlasit (s čím): k jeho návrhům všichni kývali; na všechno vždy jen kývá 3. (~; na koho; komu) dávat znamení, zdravit ap. pohybem ruky n. hlavy; kynout: k. přátelům na rozloučenou; kývala, aby přistoupil; matka kývá na dítě posunkem je přivolává; přen. (zámek) zdaleka už na něho kývá (Baar); — kývati se (ob. kejvat se) ned. pohybovat se sem tam, klátit se: kyvadlo se kývá; hřebík se kývá viklá se; stařec se kýval po silnici šel klátivě ○ předp. od-, od- se, po-, při-, při- se, roz-, roz- se, za-, za- se; → nás. kývávati ○ předp. roz-, roz- se; — dok. kývnouti