křížiti ned. (3. mn. -í, rozk. křiž) 1. (co) klást, dávat křížem, napříč, přes sebe: k. ruce za zády; k. meče, zbraně, přen. zápasit jimi, kniž. přít se, utkávat se v slovní půtce 2. řidč. (co) jít přes něco, protínat něco; křižovat 4: cesta kříží zahradu; křížíme silnici *3. pohybovat se sem tam, křížem krážem, křižovat: král hradem kříží (Čech); hejna (lodí) kříží (na moři) (Čech) 4. (co) rušivě na něco působit; mařit, hatit, překážet (čemu), bránit: k. něčí plány, záměry 5. (koho, co s kým, čím) při pěstování n. chovu mísit nestejnorodá plemena, druhy n. rody: umělé křížení; křížení obilí; k. žito s pšenicí; k. koně s oslem; odb. vnitrodruhové, mezidruhové křížení; jaz. k. vazby směšovat vazby různé, ale významem si blízké, kontaminovat; — křížiti se ned. 1. jít přes sebe, protínat se; křižovat se 2: cesty, trámoví se kříží; meče, zbraně se kříží bojuje se jimi, přen. zast. je v proudu slovní půtka; hud. křížení hlasů vystoupení hlubšího hlasu nad melodickou linii n. sestoupení vyššího pod ni; fyz. křížení vln druh rušení rozhlasového příjmu působením ionosféry; anat. křížení zrakových nervů, křížení šlach chiasma *2. rychle se míhat v růz. směrech, křižovat se 3: blesky se kříží (Baar, Olb.) 3. (s čím) být v nesouhlasu, v rozporu: zájmy jedince se někdy kříží se zájmy celku; vlivy, názory, pokyny se navzájem kříží 4. biol. rozplozovat se na základě spojení dvou nestejnorodých plemen, druhů n. rodů: přirozené křížení; vegetativní křížení rostlin; tetřev se kříží s tetřívkem; heřmánek se kříží s kopretinou ○ předp. pře-, pře- se, z-, z- se; → nás. křížívati, křížívati se (o) bez předp.