křída, -y ž. (7. j. křídou, mn. 2. kříd, 3. křídám,...) (z něm. driv. lat.) 1. bílá měkká odrůda vápence; tyčinka z ní vyrobená a používaná ke psaní: psát křídou na školní tabuli; malovat křídou; mít zuby (bílé) jako k.; bledý jako k.; barevné křídy; ♦ zapíšeme to černou křídou do komína (iron.) (o řídkém správném jednání někoho nepořádného ap.) nestojí to za zaznamenání n. zapamatování; dávat na křídu na dluh; psát dvojitou křídou (dř. o hostinských) připisovat dluh dvojnásobnou částkou, geol. bílá měkká odrůda vápence složená z vápenitých skořápek dírkonožců; polygr. litografické křídy; zbož. plavená k. rozemletá a máčená 2. geol. nejmladší období druhohor; křídový útvar 3. hovor. křídový papír: fotografie Prahy vydané na křídě 4. krejčovská k. mastek