křehký příd. (2. st. křehčí, křehčejší) 1. snadno lámavý, nepevný: k-é sklo; k. porcelán; k. salát; k. rohlíček; k-é čajové pečivo; k-é maso (op. tuhé); přen. člověk je k-á nádoba podléhá pokušení; tech. k. materiál (op. houževnatý); k-á ocel; kuch. k-é těsto jemné těsto s větším obsahem tuku, používané zvl. na vánoční a čajové pečivo; bot. vrba k-á; zool. slepýš k. 2. snadno porušitelný, málo odolný; velmi jemný: k-é dětské tělíčko; k-á dívčinka subtilní, jemná, něžná; k-é zdraví nepevné; k. spánek lehký; k-é štěstí pomíjivé; – k. hlas (R. Svob.); k-á píseň (Sova); k-á běl (Maj.) 3. podléhající pokušení, mravně nepevný, nespolehlivý: k-á žena; k. člověk chybující; → přísl. křehce: lámat se k. jako sklo; – k. citlivý vztah (Hoffm.); → podst. křehkost v. t.