křemen, -e m. (j. 3., 6. -i, -u) nejrozšířenější (velmi tvrdý) nerost zemské kůry; kus tohoto nerostu: zrnečka k-e v žule; brousit nůž o k.; být pevný jako k.; přen. k. zubů (Pujm.); být z k-e pevný, nepoddajný; bude-li každý z nás z k-e, je celý národ z kvádrů (Ner.); ♦ hladem by k-y polykal má velký hlad; miner. šesterečný kysličník křemičitý; → zdrob. křemínek (*křemének), -nku m. (6. mn. -ncích) křemenový kamínek: k-y v potoce