křišťál, -u m. (6. j. -u, -e) (z řec. zákl.) 1. čirá krystalovaná odrůda křemene: voda čirá jako k.; přen. (o lesknoucích se bílých n. průzračných věcech): k. zubů 2. sklář. naprosto čiré bezbarvé sklo s vysokým lomem paprsků; křišťálové sklo: český, benátský k.; k. pravý; olovnatý k. 3. kniž. krystal: k-y sněhu 4. zast. ob. krystalový cukr; → zdrob. k 3 *křišťálek, -lku m.: k-y jíní (Jir.)