křižovati ned. 1. (koho, co; ~) mučit a popravovat přibíjením na kříž: římští císařové odpůrce křižovali; přen. týrat, pronásledovat; křižování českého národa po Bílé hoře 2. náb. (koho, co) pohybem ruky dělat na někom, něčem n. nad někým, něčím znamení kříže, žehnat křížem: k. čelo dítěte; k. chléb; stařena se zbožně křižuje; přen. expr. k. se nad něčím děsit se něčeho 3. řidč. (co) klást, dávat křížem, napříč, přes sebe; křížit 1: k. ruce; housata křižují křídla 4. (co) jít přes něco, protínat něco; křížit 2: cesta křižuje silnici; křižujeme trať 5. žel. pohybovat se proti sobě a v jednom místě se míjet: vlaky křižují ve stanici; křižování vlaků 6. (co; kde; kudy) pohybovat se někde, někudy, sem tam, křížem krážem: k. pokoj, svět, moře; k. ulicemi, lesem; vlaštovky křižují při zemi; blesky křižují oblohu, na obloze následují rychle za sebou v růz. směrech; loď. hlídkovat podél pobřeží; (dř.) plachtit (klikatou drahou) proti směru větru: válečné lodi křižují při (podél) pobřeží; plachetní loď křižuje *7. (co) rušivě na něco působit, mařit něco, překážet něčemu, bránit, křížit 4: k. něčí plány; — křižovat se ned. 1. potkávat se, míjet se při pohybu v opačném směru: dopis a telegram se křižovaly; můj dopis se křižoval s vaším telegramem 2. jít přes sebe, protínat se; křížit se 1: stezky se křižují; silnice a trať se tu křižují; silnice se křižuje s tratí 3. rychle se míhat v růz. směrech: blesky se křižují (na obloze); přen. myšlenky se křižují v hlavě 4. řidč. být v nesouhlasu, v rozporu; křížit se 3: jeho zájmy se křižují s mými ○ předp. po-, pře-, u-