křik, -u m. (6. mn. -cích) 1. silný, pronikavý, ostrý hlas: veselý ptačí k.; k. nemluvněte; bolestný k. raněných; k. skotačících dětí povykování 2. expr. hlasité, silné mluvení n. volání: k. pasáků na stráních; k. táborového řečníka 3. hádka, váda, spor (zprav. hlasitý): mít doma stálé křiky; léhat a vstávat s křikem; to bylo křiku pro jedno nedopatření