křiklavý příd. 1. křičící, hlučný: k. kramář; k-é husy; mít k. hlas pronikavý, vřískavý; zool. orel k. 2. nápadný: k-á barva látky; k-é vzorky; k-é plakáty; ♦ jevit se v křiklavých barvách velmi výrazně, pronikavě, s výraznými, vyhraněnými, pronikavými rozdíly 3. (o něčem krajně nesprávném) volající po nápravě, po odstranění; značný, přílišný, hrubý: k-é bezpráví; k-á nespravedlnost; k-é porušení řádu; nejkřiklavější nešvar; → přísl. křiklavě: k. odpovídat; – k. pestrý, zelený; – k. nespravedlivý; → podst. křiklavost, -i ž.: k. vzorku; – k. bezpráví