křivda, -y ž. 1. bezpráví, nespravedlnost, příkoří, ublížení: páchat na někom křivdu; děje se mu k.; napravit, odčinit křivdy; cítit křivdu; pocit křivdy; sociální křivdy; expr. k. křivdoucí velká †2. mít křivdu chybovat, mýlit se: má křivdu snad, snad pravdu (Zey.); → expr. zdrob. křivdička, -y ž.