křoví, -í s. shluk keřů, keře; křoviny, křovina: šípkové k.; prodírat se hustým křovím; schovat se v k., za křovím; přen. císař si zajel do jemného k. svých licousů (Nový); → expr. zdrob. křovíčko, -a s. (6. mn. -ách)