křtíti (†křestiti) ned. (3. mn. -í, rozk. křti, min. křtil, trp. křtěn) 1. círk. (koho, 4. p.; ~) vykonávat na někom obřad křtu: být křtěn jménem, na jméno...; křtil nevěřící, přen. obracel na křesťanství; křestěný kníže Avarů (Tomek); expr. je křtěn Vltavou je pražský rodák; křtěné víno, mléko podvodně porušené, zředěné vodou 2. (koho, co) dávat někomu n. něčemu jméno: k. děti, panenky, kočky; Dombrovou on křestí na Doubravu (Bezr.); expr. křtil ho (přízviskem) přezdíval, spílal mu; křtil ho všemi možnými jmény, nehezky nadával mu ○ předp. o-, po-, pře-; → nás. křtívati