kůra (†kora, Jir.), -y ž. (7. j. kůrou, korou, mn. 2. kůr, kor, 3. kůrám, korám,...) 1. zkorkovatělé odumřelé pletivo na povrchu kmene, větví a někdy i kořenů; borka II (bot.): tvrdá k.; březová, vrbová k.; loupat kůru; dlaň tvrdá jako k. 2. bot. pletivo v kmeni n. kořeni mezi pokožkou a cévními svazky; periderm 3. povrchová tvrdá vrstva vůbec, slupka: citrónová, pomerančová k.; k. ze sýra; k. na chlebě kůrka; tvořila se na něm (sněhu) třpytná kora (Rais); přen. k. srdce (Erb.); tech. k. na odlitku; geol. k. zemská zevní pevný obal zemský, litosféra; anat. k. (zř. nevhodně kora) mozková šedá vrstva na povrchu mozku; k. mozečková šedá vrstva na povrchu mozečku; k. nadledvinek; zdrob. kůrka, kůrečka, kůrčička v. t.