kabát, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. součást oděvu, různého střihu a různé délky, kryjící trup a paže: dlouhý, krátký k.; zimní k.; kožený k.; k. a kalhoty; staromódní k.; zast. císařský k. dlouhý černý pánský kabát, uzavřený, se šosy (nošený za rakouské monarchie), kajzrrok (zast. ob.); obléci císařský k. (bílý k.) nastoupit vojenskou službu (za Rakouska); neušel bílému k-u vojenské službě (v době, kdy rakouská pěchota nosila bílé kabáty); ♦ mít z ostudy k. být ostudě zvyklý, otrlý; bližší košile než k. (pořek.) zájem vlastní jde před cizím; expr. dát někomu na k. (čast. na frak) nabít mu; dostat na k. (čast. na frak) být bit 2. šaty, oblečení vůbec, zprav. přen. zevnějšek: mít lepší k. být zámožnější n. společensky výše postaven; jednat s lidmi podle k-u podle jejich postavení a zámožnosti; dům dostal nový k. byl obílen ap.; → zdrob. kabátek, -tku m. (6. mn. -tcích): lehký letní k.; ženský, dětský k.; noční k.; ošumělý k.; přen. pták má kropenatý k. peří na zádech a na křídlech