kaditi ned. (3. mn. -í, podst. -dění) 1. poněk. zast. pálit kadidlo; vykuřovat (kadidlem n. jinou vonnou látkou): kněz kadí kadidelnicí (Hol.); k. jalovcem; přen. expr. (komu) podkuřovat, pochlebovat, lichotit: kritika, která ti příliš kadí (Staš.) 2. zhrub. vyměšovat výkaly, kálet ○ předp. na-, po-, po- se, pro-, vy-, vy- se, za-; → nás. kadívati (o) bez předp.