kajícný příd. 1. činící pokání za hříchy; expr. litující svého provinění; kající: zpověď k-ého hříšníka; – návrat k-ého manžela 2. vztahující se k pokání n. k lítosti: k-é roucho; k-é skutky; k-é slzy; k-é doznání; → přísl. kajícně: k. se vrátit, přiznat; → podst. kajícnost, -i ž.: oddávat se k-i; čas, záchvat k-i