kakofonie [-ny-], -e ž. (z řec.) 1. odb. nelibozvučné seskupení tónů n. hlásek; nelibozvuk (op. eufonie) 2. hud. skladba n. její část vytvořená převážně z disonancí; — kakofonický (*kakofonní, Šal.) příd. nelibozvučný (op. eufonický): k-á hudba; k-é verše; → přísl. kakofonicky