kal, -u m. (6. j. -u) 1. řídká nečistá hmota rozptýlená ve vodě a z ní se usazující; bahno, bláto: rozvodněná řeka zanechala k. a písek; brodit se v kalu, zprav. přen. v mravní špíně; přen. k. života mravní zkáza, mravní bída; lovit v kalu nečestně využívat neuspořádaných poměrů 2. usazenina, sedlina: Arabové pijí kávu neprocezenou, i s kalem (Ner.); k. z rozpuštěného másla; kanalizační k.; tech. (často mn. kaly) jemně rozptýlená n. usazená hmota v odpadních vodách (při průmyslové výrobě); saturační k. odpadní produkt při filtraci saturované cukerní šťávy; pivní kaly; k. lihovarský, octařský, jateční; k. pšeničný, rýžový, čekankový; kotelní k. usazenina z přimíšenin v napájecí vodě; horn. mn. kaly jemné částečky uhlí n. rudy, které se usazují v odkalištích n. v sazečkách; uhelné kaly méně hodnotné palivo *3. bahnité místo, rybník ve vsi, kaliště, louže, kaluž: k. zarostlý ostřicemi (Nov.) 4. zakalení: tech. zř. k. oceli; bás. k. zimního rána zamlžení