kalamář, -e m. (z lat.) nádobka na inkoust: stolní, patentní k.; skleněný k. → zdrob. kalamářík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), expr. kalamáříček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; — *kalamářový příd.: k. svícen (Staš.)