kanón, -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm. driv. it.) 1. ob. dělo: střílet z pušek a k-ů; fašistická vláda bodáků a k-ů; neprobudí se, kdyby vedle něho z k-u střílel spí velmi tvrdě; ♦ chodit na vrabce s k-em volit nadměrný prostředek k dosažení malého cíle; voj. druh děla s plochou dráhou střely: protitankový k. 2. zast. ob. veliká nádoba na pivo, pětimazák, tuplák 3. zast. ob. boty s holínkami: k-y lesklé jako zrcadlo (Her.); → zdrob. kanónek v. t.; — kanónový příd. dělový: k-á kule; — kanón, -a m. ob. expr. sportovec vynikající třídy, vynikající pracovník n. odborník vůbec