kancelář, -e ž. (nář. a zast. kancalář, Jir., A. Mrš. aj., ob. a zast. kancelář, -e m., Ner., Čap.-Ch., Herb. aj.) (z lat.) 1. místnost, pracovna úřadu; úřadovna; úřad: prostorná k.; přen. zaměstnanci úřadu; pracovní doba, práce v úřadě: bavit celou k.; po k-i studovat, pracovat doma; v názvu někt. úřadů: K. presidenta republiky; K. Národního shromáždění; bývalé vrchnostenské k-e; hist. Česká k. (od pol. 16. stol. Česká dvorská k.) královský úřad vyřizující státní písemnosti 2. veřejný závod, podnik, ústav, dř. též soukromý: cestovní k.; informační k.; Československá dopravní k. (Čedok); Čs. tisková k. (ČTK); – realitní k.; advokátní k. 3. žert. záchod; → zdrob. kancelářka v. t., expr. *kancelářička, -y ž. (K. Čap.), *kancelářík, -u m. (Ben.): — kancelářský, kancelářní v. t.