kanonický [-ny-] příd. (z lat.) 1. kniž. stanovený za normu; normativní: považovat knihu za spis k.; jazyk doby Veleslavínovy stal se (v obrozenské době) k-m 2. vyhovující církevním zákonům, církví stanovený: apokryfy a knihy k-é uznané církví za pravé; k-é právo církevní; k-á vizitace biskupská; k. věk předepsaný círk. úřady pro urč. případy; žert. mít k-é stáří být letitý; → přísl. kanonicky: k. vyhovující