kanouti ned. kniž. kapat, řinout se, stékat: slzy kanou mu z očí, po tvářích; z čela kanul pot; kanoucí vosk svic; přen. bílý háv jí k noze kane (Vrchl.) splývá; ze rtů kanula sladká slova; světlo měsíce kanulo do světnice linulo se ○ předp. od-, s-, u-, v-, vy-