kapitál, -u m. (6. j. -u) (z it. n. fr.) 1. značné nashromážděné jmění vůbec n. velké množství hotových peněz; bohatství: 100 zlatých byl dříve k.; zahospodařil si pěkný k.; přen. duševní k.; to je pro stranu politický k. prospěch, výhoda; hovor. expr. vytloukat, vytlouci z něčeho k. snažit se z toho vytěžit co nejvíce; přen. získávat, získat z toho výhody, prospěch 2. práv., peněž. základní peněžitá částka, která je předmětem jednání, sporu, úrokování ap. (bez úroků, útrat, příslušenství); jistina: zažalovaný k.; uložený k.; úroky bez k-u; k. kupní ceny; žít z k-u 3. ekon. hodnota určená k opatření výrobních prostředků a pracovních sil n. výrobní prostředky samy, sloužící v kapit. řádu k získávání nadhodnoty vykořisťováním námezdních pracovních sil: k. je hodnota, která plodí nadhodnotu; imperialismus, epocha bankovního k-u (Stalin); vykořisťování těžkým k-em; mezinárodní k.; průmyslový, finační k.; těžký k.; variabilní k. hodnota vložená do pracovních sil; konstantní k. hodnota vložená do výrobních prostředků; (za kapit.) k. pevný, fixní, k. oběžný, cirkulující 4. polit. ekon. společenský vztah spočívající ve vykořisťováni námezdní práce vlastníky výrobních prostředků (v kapit. řádu): k. je zvláštní historicky určený společenský výrobní poměr (Lenin); K. stěžejní dílo Karla Marxe, základ moderní ekonomické vědy 5. kapitalismus; stoupenci kapitalismu; kapitalisté: II. internacionála sklonila prapory před k-em; inteligence není již v ponižujícím postavení služebníka k-u (Gottw.); → zdrob. kapitálek, -lku (6. mn. -lcích), kapitáleček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; — kapitálový příd.: k-á účast; k-é investice; k-á síla; → přísl. kapitálově: účastnit se k. kapitálem