kaprál, -a m. (1. mn. -ové) (z něm. driv. fr.) zast. voj. a slang. desátník: hromovat jako starý k. (Šmil.); záměry šíleného k-a (Hitlera); přen. ob. expr. rázný, panovačný, poroučivý člověk, zprav. omezený: jeho žena s ním točí, to je k.! → zdrob. hanl. kaprálek, -lka m. (mn. 1. -lkové, -lci, 6. -lcích); — kaprálský příd.: k-é hvězdičky; k-á hodnost; přen. k-é způsoby hrubé, drsné; k-á povaha panovačná, nadatá; → přísl. kaprálsky: k. se rozkřikovat; → podst. kaprálství v. t.