kapsa, -y ž. (2. mn. -pes) (z lat.) 1. sáček všitý do oděvu (zprav. dovnitř) a určený k nošení drobných předmětů: k. u kalhot; náprsní k.; zástěra s našitou kapsou; strčit ruku do kapsy; mít v kapse peníze, klíče, kapesník, nůž; chodit s rukama v kapsách, přen. zahálet; obracet kapsy naruby, přen. ukazovat, že jsou prázdné n. brát někomu všechny peníze; zisk plyne do kapes podnikatelů připadá podnikatelům; nevydávat z kapsy víc, než tam je (přen.) nedělat dluhy; dát někomu něco do kapsy, přen. nějaké peníze (na útratu ap.); uhodit se, praštit se, plácnout se přes kapsu, přen. ob. ukázat se štědrým; má zašitou kapsu, přen. je šetrný, lakomý; ♦ nemůže loktem do kapsy je lakomý n. nemá peníze; hospodařit do své kapsy obohacovat se z cizího; cpát, mazat, mastit si kapsu (ob.) obohacovat se; aby měl člověk pořád ruku v kapse vydával peníze; to nejde z jeho kapsy on to neplatí; pálí ho k. má chuť utrácet; první vyhrání z kapsy vyhání (pořek.) kdo zpočátku vyhraje, nakonec zpravidla prohraje; mít jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou být bez peněz; to jde, leze do kapsy (ob.) je drahé; vidět někomu do kapsy znát jeho finanční poměry; lhát si do kapsy (ob.) klamat sám sebe; znát někoho jako svou kapsu (čast. boty) velmi dobře; mít vítězství v kapse zajištěno; mám půl hodiny cesty v kapse (hovor.) ušetřeno; mít vždy v kapse nějakou tu průpověď v zásobě, pohotově; schovat, strčit někoho do kapsy velmi jej převýšit, vynikat nad něj 2. něco kapse se podobajícího: k. v mase dutina na nádivku; med. mezera vzniklá v mezizubním prostoru odumřením dásně s lůžkem; tech. kapsy vodního kola, dopravní ho pásu korečky; horn. prostor ve sloji vyrubaný před vlastním těžením, kam se ukládá kámen vysekaný při ražení chodeb; → zdrob. kapsička, -y ž.: k. u vesty; — kapsový příd.: k. plášť (Jir.) s kapsami; tech. k. výtah korečkový