karafiát, -u m. (6. j. -u, -ě) (z it. driv. orient. zákl.) zahr. zahradní, zprav. plnokvětá rostlina s úzkými šedozelenými listy a s bílými, růžovými n. červenými vonnými květy, kt. mají rozdřípené korunní plátky; hvozdík zahradní (bot.); rudý k. v dírce klopy; děvče jak k.; → zdrob. karafiátek, -tku (6. mn. -tcích), expr. karafiáteček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; — karafiátový příd.: k. květ; k-á vůně; k-é mýdlo s karafiátovou vůní