kavalír (nář. gavalír), -a m. (z fr.) 1. řidč. šlechtic: francouzští k-ři 2. čestný, charakterní, ušlechtilý, velkomyslný muž, muž dvorných způsobů: starý k.; k. ducha 3. společník dámy při společenské zábavě: ten večer byl jejím k-em; dělal jí k-a; neměla žádného k-a 4. člověk, který nešetří penězi a okázale platí za jiné: dělá k-a; je k.; → expr. zdrob. kavalírek, -rka m. (mn. 1. -rkové, -rci, 6. -rcích): elegantní k.; — kavalírský příd.: k-á čest šlechtická; – k-é jednání velkomyslné, ušlechtilé; – k-é chování dvorné; – k. dar velký; → přísl. kavalírsky: k. se chovat; – k. někoho bránit; – odměnit se k.; → podst. kavalírství, -í s. (*kavalírskost, -i ž., Ner.) vlastnost kavalíra; čin hodný kavalíra; šlechtictví; ušlechtilost, velkomyslnost, dvorné chování; štědrost