kazatelna, -y (2. mn. -len), poněk. zast. kazatelnice, -e ž. 1. zvýšené ohrazené místo pro kazatele: kněz vstoupil na k-u; mluvit jako z k-y expr. moudře, rozvážně; ♦ poněk. zast. (o snoubencích) spadnout z k-y mít ohlášky 2. kazatelna mysl. vysoký posed pro lovce; horol. skalní balkón ve stěně; → zdrob. kazatelnička, -y ž.