kdákati ned. (1. j. -ču, -kám, rozk. -kej, přech. přít. -kaje) 1. (o slepici) vydávat (po snesení vejce) zvuk znějící jako kdák 2. zhrub. (~; co; o čem) povídat, tlachat, žvanit: nekdákej mi tady!; co to kdákáš?; kdákají o hloupostech; žena zlostně kdáká na děti mluví, křičí ○ předp. na-, roz- se, vy-, za-; → nás. kdákávati (o) bez předp.; — dok. kdáknouti