když sp. a částice I. sp. podřadicí 1. časová ve chvíli n. v době, v níž se něco děje n. v níž byl něj. děj skončen: když jsem šel z práce, potkal jsem svého přítele; když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají (přísloví); když klesla opona, zazněl potlesk 2. podmiň. v tom případě, že; jestliže, -li: když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém; když to musí být, udělám to; hovor. když by pršelo, zůstanu doma kdyby; přijdu pozítří, když ne již zítra 3. příčinná ob. protože: když je to tak daleko, nemohu tam často chodit 4. i když s významem přípustkovým; přestože, třebaže, ačkoli, byť i: musíš to udělat, i když se ti nechce; umístil se čestně, i když nezvítězil II. částice 1. ve spoj. jen když vyjadřuje skromné uspokojení: přijď třeba později, jen když přijdeš; nežádám mnoho, jen když se uživím; jen když jste zdrávi; jen když tomu rozumíš 2. zdůrazňuje něj. vysvětlení n. tvrzení; vždyť, věru: když vy nevíte, jak je venku hezky; když on je tak divný; dobře to dopadne, když vám povídám