keř, keře, kniž. a bás. kře m. dřevina rozvětvující se téměř hned od kořene (např. líska, rybíz): bezový, šípkový, angreštový k.; někde v keři useknem hnáty líté zvěři (Erb.) v křoví; kniž. a bás. na růžovém kři (Zey.); fiala pode křem (Erb.); zř. hořící k. (K. Čap.) třemdava (bot.); zdrob. keřík, křík, keříček, kříček v. t.