k I, ke, ku předl. s 3. p. (ke se klade před počátečním k-, g-, zprav. před skupinou tří n. více souhlásek a před skupinou dvou souhlásek, s nimiž by k tvořilo těžko vyslovitelnou skupinu; ku se klade v několika ust. spoj. před počátečním p: ku příkladu (ps. též kupříkladu), ku podivu (ps. též kupodivu), ku pomoci, ku prospěchu, ku Praze a při vyjadřování poměrnosti, např.: 3:1 [tři ku jedné], a: b [á ku bé]) 1. označuje směřování pohybu n. děje do blízkosti něčeho, někoho (op. od); prosté směřování děje k cíli: jít k tramvaji, k náměstí; blížit se k někomu; přisednout k někomu; cesta ku Praze; postavit židli ke stolu; hledět k hvězdám; prohlédnout si někoho od hlavy k patě; obrátit se k někomu na někoho, přen. přijít za ním n. napsat mu ap. v něj. záležitosti: okno (směřující) k lesu; výzva ke všem pracujícím; srazit někoho k svým nohám, přen. přemoci, pokořit; tlačit, přitisknout někoho ke zdi, přen. uvádět, uvést do tísnivé situace; geom. přímka kolmá k rovině na rovinu; – přijít, dojít, dospět k poznání, k názoru nabýt poznání, názoru; přijít k úrazu utrpět úraz; přijít k rozumu umoudřit se; přijít k vědomí, k sobě vzpamatovat se; hlásit se k slovu, přen. chtít se uplatnit; situace se obrátila k lepšímu; cesta k socialismu; příchod k moci (Fuč.); – neos. jak došlo k porážce?; ob. přišlo k řeči; ust. spoj. vodit někoho od místa k místu; agitovat od muže k muži (Olb.); sáhnout ke zbrani; přen. utíkat se k někomu o pomoc žádat někoho; (v zaklení) k čertu, k sakru, ke všem kozlům ap.; ♦ vypít kalich hořkosti až ke dnu (čast. do dna) vytrpět vše, protrpět až do konce; brát si, vzít si něco k srdci vážně si uvědomovat, uvědomit a podle toho jednat; jde mi to k srdci dojímá mě to; ob. přijít k penězům, majetku ap. získat je; pustit někoho k vodě přestat se o něho zajímat 2. naznačuje přidávání, přibývání, hromadění, stupňování něčeho: ukládat korunu ke koruně; ode dne ke dni (čast. den ze dne) byl zamlklejší; rostl den ke dni; přen. žít ode dne ke dni (čast. ze dne na den) nuzně; to nám ke všemu scházelo na dovršení nepříjemností, neštěstí; ♦ hospodařit od desíti k pěti špatně, čím dál hůř; jít k duhu svědčit, prospívat; úč. připočítat, připsat někomu něco k dobru, k tíži 3. vyjadřuje blízkost něj. časové hranice, přibližnost něj. časového n. číselného údaje: k ránu se vyjasnilo; k večeru (ps. též kvečeru); není dlouho ke dni; bylo to k půlnoci, ke konci měsíce krátce před půlnocí, koncem; vrátí se k šesté před šestou, kolem šesté; bylo nás ke stu, je mu k padesátce asi, okolo; ♦ čemu se v mládí naučíš, k stáru jako bys našel (přísloví) 4. naznačuje účel činnosti, určení věci n. osoby pro něco: pozvat k obědu na oběd; uvést něco k své omluvě na svou omluvu; mít (nabádat) někoho k práci; volat k odpovědnosti; radit někomu k opatrnosti; vyzvat, požádat někoho k tanci (čast. požádat o tanec); odsoudit někoho k trestu; vzchopit se k činu; rozhodnout se k něčemu (čast. pro něco); rozkaz k pochodu; ku příkladu (ps. též kupříkladu) například; k službám; k poctě zbraň! (voj. povel); přen. jít k lékaři na prohlídku; jít k divadlu, ke dráze, k poště zvolit si povolání, zaměstnání u divadla,...; hudba k filmu; pracovní závazky k Prvnímu máji; blahopřání k svátku; prostředek k dávení; není to k jídlu; ♦ být někomu k ruce na pomoc 5. vyjadřuje příčinu, pohnutku činnosti: udělat někomu něco k vůli (rozl. od udělat něco kvůli někomu); poněk. zast. k něčí žádosti, radě, k něčímu rozkazu, návrhu na něčí žádost,... 6. naznačuje jistý n. možný účinek děje n. vlastnosti (často o velké míře): udělat něco k své hanbě, k svému štěstí, k něčí spokojenosti; shledat k svému překvapení; něco je k smíchu, k pláči, k vzteku, k zbláznění; není to k vydržení; je to ku podivu (ps. též kupodivu); ku prospěchu na prospěch; auto naložené k prasknutí; nenávidět někoho k smrti; rozněžnělý k slzám; změněný k nepoznání; dusno k zalknutí (často ve spoj. s podst. jm. slovesným); s vynecháním slova vyjadřujícího příslušnou vlastnost: člověk k nevystání protivný, nesnesitelný; děvče k pomilování hezké; situace k popukání směšná; večery k nepřečkání dlouhé, je to k neuvěření divné; expr. je tu k upečení horko 7. ob. ve spoj. s podst. jm. slovesným po slovese býti znamená, že se něco může stát, že něco lze učinit: cukr je k dostání, k mání lze jej dostat; byt je k pronajmutí lze jej najmout; věc není k nalezení nelze ji nalézt; je k nedovolání, k nespatření, není k dovolání, k spatření nelze se ho dovolat, nelze ho spatřit; ♦ takové peníze, dary nejsou k zahození jsou vítány; – ve spoj. s podst. jm. slovesným při slovesech zbývati ap. místo infinitivu: zbývá k udělání, nespr. místo udělat; máme k očekávání, nespr. místo můžeme očekávat 8. jako výraz vazby sloves n. dějových jmen slouží k vyjádření růz. vztahů mezi dějem a vzdálenějším předmětem: svažovat se k řece (vztah prostorový); lnout k rodné zemi; láska k národu; lichotit se k někomu; hlásit se k někomu; laskavý, štědrý k lidem; nenávist k vlastní špatnosti; hrubý k ženě; přivolit k něčemu; kývat, mlčet ke všemu; přiznat se k vině; vůle k svobodě; odpor k tyranii; netečnost k životu (vztah přízně, nepřízně, souhlasu, odporu); slušet k pleti; hodit se k sobě; vhodný k tomu účelu; přiměřeně k významu věci; údaje nutné k provedení úkolu; klid potřebný k práci; způsobilost k vedení obrany; náklonnost ke zlu; pud k sebezáchově; náchylný k pití (vztah shodnosti, přiměřenosti, schopnosti, dispozice); patřit k nějaké skupině; příslušet k politické straně; přidat se k většině (vztah příslušnosti, přináležitosti); přirovnat někoho k někomu; připodobnit se k něčemu (vztah podoby); vztahovat se k něčemu; přihlédnout k něčemu; nehledíc k tomu; vzhledem k vysokému věku (vztah zřetele); schyluje se k dešti; chystat se k odchodu; přivést ke konci; spět k záhubě (vztah cílový); (v nadpisech:) K otázce vzniku jazyka; K překladu básnických děl ap.; ♦ mít srdce k lidem být laskavý; mít se k někomu usilovat o jeho přízeň, vtírat se do jeho přízně; mít se k světu být čilý; mít se k životu umět se o sebe postarat; mít se k práci všímat si jí, starat se o ni; neměl se k placení (ob.) nechtělo se mu platit; vypadá to, je to k světu je to docela dobré, pěkné; to patří k věci je v dané situaci vhodné, obvykle; jak k jídlu, tak k dílu (pořek.)