kecat ned. ob. 1. expr. (prudce) dopadat (zprav. s rozstříknutím, rozplácnutím): jak běžel, pěna z piva kecala na zem 2. expr. (co) nechat dopadat, házet něco kašovitého ap. (zprav. s rozstříknutím n. rozplácnutím); rozlévat: k. kaši po stole; k. víno po ubruse 3. zhrub. (~; co) mnoho a planě n. hloupě mluvit; tlachat, žvanit: nekecej, tady je vážná debata; nekecej, stejně ti nevěříme; co to kecám; do všeho kecá 4. zhrub. (co) kazit: nech toho zpěvu, kecáš to ○ předp. na-, na- se, po-, po- si, roz-, roz- se, u-, u- se, vy-, vy- se, z-, za-, za- se; — dok. kecnout