kedluben, -bnu m. (6. j. -u), kedlubna, -y ž. (2. mn. -ben) (z něm. driv. it.) 1. odrůda brukve zelné s kulovitě ztlustlým stonkem požívaným jako zelenina; brukev 1: jíst syrové k-y; zadělávané k-y 2. zhrub. hlava; → zdrob. kedlubnička, -y ž.: — kedlubnový příd.: k-é zelí