kejhati (zř. kniž. kýhati) ned. 1. (o husách) vydávat pronikavé zvuky, ozývat se, křičet; expr. křičet vůbec: poplašeně, výstražně k. 2. zhrub. povídat, tlachat, žvanit: přestaň už k. (Šlej.) ○ předp. roz- se, za-; — dok. kejhnouti