kejklíř, -e m. (kejklířka v. t.) 1. kdo provádí kejkle; kouzelník, eskamotér: nový králův k. Žito (Jir.); jarmareční k-i 2. podvodník, pletichář, šejdíř: mnichové byli k-i a lovci peněz (Mach.); političtí k-i