kláda, -y ž. (2. mn. klád) 1. silnější kmen stromu zbavený větví a zprav. i kůry: vozit klády; hromada klád; ohrada sroubená z mohutných klád; expr. salám jako k. (Ner.) velký a silný 2. hist. mučidlo ze dvou trámů s otvory pro nohy: dát, vsadit, posadit do klády; potrestat kládou; sedět v kládě 3. obl. kus dřeva zavěšovaný dobytku n. psovi na krk, aby nemohl volně běhat; klapec, klát 1: dát krávě kládu 4. zast. arg. zlatka: (farář) byl zase bez groše, říkal o dvě klády (Rais); → zdrob. k 1 kladka, -y ž.: sloupové klády nahoře spojené kladkou; založit vrata kladkou