klátiti ned. (3. mn. -í, rozk. klať, trp. -ácen) 1. (čím) prudce n. těžkopádně sem tam pohybovat: k. nohama, rukama, tělem; vichr klátí větvemi lomcuje, zmítá 2. (co) cloumáním srážet, setřásat: k. ovoce z větví; k. ořechy; — klátiti se ned. 1. pohybovat se sem tam; kymácet se: větve se klátí ve větru; jezdec se klátí v sedle; je jako třtina větrem se klátící (bibl.) nepevný, nejistý 2. kolíbavě, těžkopádně, pohodlně jít, chodit: klátil se vedle vozu; klátí se po cestě s rukama v kapsách 3. expr. potloukat se bez cíle; toulat se: k. se den ode dne po světě ○ předp. na-, o-, od- se, po-, při- se, roz- se, v- se, vy- se, za-, za- se; sklátiti; → nás. klátívati, klátívati se (o) bez předp.