klímati ned. (1. j. -ám) 1. upadat do polospánku, zprav. sedě n. stoje, s poklesávající hlavou; podřimovat: k. na židli u kamen; k. nad novinami; přen. kraj klímal (v poledním slunci) *2. (čím) kývat; (~) kývat se: k. hlavou; – mnohá hlava těžká od pití klímala ze strany na stranu (Něm.) ○ předp. po- (si), pro-, roz- se, za-; → nás. klímávati ○ předp. po- (si)