klín, -u m. 1. (6. j. -u) kus dřeva, kamene n. kovu, opracováním zúžený v ostrou hranu a sloužící k rozštěpování: vrážet do něčeho k.; vysekat k. a zatlouci ho do suku; být vražen jako k. do cizího prostředí; přen. k. rozporů (Maj.); ♦ na tvrdý suk tvrdý k. (přísloví) na drsné n. hrubé jednání odpovídáme energicky a pevně; vyrážet (vytloukat) k. klínem splácet dluh novou výpůjčkou; vrazit (vrážet) k. mezi spojence rozdělit (rozdělovat), úmyslně znepřátelit (znepřátelovat) je 2. (6. j. -u) předmět připomínající tvarem klín; prostorový n. plošný útvar připomínající tvarem klín: ukrojit si k. chleba, bábovky silný krajíc; zorat k. pole cíp; rozšířit část oděvu vsazením klínu z téže látky; červenobílá vlajka s modrým klínem; světelný k. kužel; divoké husy letí v klínu seřazeny ve tvar klínu; jezdci vrazili klínem do nepřátel; voj. útočný útvar: pancéřový, tankový k.; fyz. jednoduchý stroj (tvarem trojboký hranol): optický k.; tech. kovová součást s úkosem sloužící k rozebratelnému spojování strojových součástí ap.: k. podélný, příčný, stavěcí, upínací, drážkový, vsazený ap.; stav. k. odskružovací, vyskružovací; geom. útvar omezený dvěma stěnami a hranou; meteor. k. vysokého tlaku výběžek; archeol. pěstní k. primitivní nástroj (zbraň bez násady), užívaný neandertálským člověkem zvl. k lovu 3. (j. 2. -a, 6. -ě) útvar mezi dolní částí trupu a stehny sedící osoby: vzít dítě na k.; dítě sedí na klíně, seskočí z klína; ♦ sedět s rukama v klíně nic nedělat; složit ruce v k. (do klína), spustit ruce v k., přen. přestat pracovat, odpočívat, nepracovat, zahálet; vzdát se úsilí, práce, rezignovat 4. (j. 2. -a, 6. -ě) přední díl zástěry n. sukně vyhrnutý a za cípy přidržovaný n. uvázaný k pasu; jeho obsah: sbírat padavky do klína; hodit do ohně k. šišek; ♦ něco nám samo spadne do klína získáme to bez vlastního přičínění n. pouhou náhodou, nečekaně; štěstí mu spadlo do klína potkalo ho nečekaně 5. (j. 2. -a, 6. -ě) kniž. lůno (ženy): požehnat ženin k.; z ženy klína povstal člověk (Vrchl.) 6. (j. 2. -u, -a, 6. -u) kniž. vnitřek, nitro: v klínu lesa, hor, přírody; růžový nebes k. (Mácha); → zdrob. klínek v. t.