klíti ned. (1. j. kleji, rozk. klej, min. klel, podst. klení, přech. přít. kleje) 1. (~; na koho, co; komu, čemu) v rozčilení užívat silných slov; s použitím silných slov vyjadřovat svou nespokojenost s někým, s něčím; láteřit, hubovat, nadávat, klnout, zlořečit, hromovat, spílat (komu); k. jako pohan; kleje celý den; klel, až se hory zelenaly; k. na celý svět, celému světu 2. (trp. klet, bás. klat, podst. kletí) zast. kniž. (koho, co) proklínat, zatracovat: klel je strašnou, maďarskou kletbou (Jir.); klel bych nebesa (Tyl); k. osud; k. myšlenku; — *klíti se ned. zaklínat, zaříkat se, zapřísahat se: k. se těžkou přísahou (Jir.) ○ předp. pro-, za-, za- se, → nás. *klívati (Jir.) (o) bez předp.