klacek, -cku m. (6. mn. -ccích) neopracovaný kus delšího dřeva: můstek byl podložen klacky, hlídač s klackem běžel za kluky; přetáhnu tě klackem; vezmu na tebe k. zbiji tě; házet někomu klacky pod nohy, přen. činit mu překážky; → zdrob. klacík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích, -kách), klacíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; — klacek, -cka m. (mn. 1. -ckové, -cci, 6. -ccích) ob. expr. 1. velký člověk, nejč. mladík; velké zvíře: byl jsem už velký k., když jsem šel do učení; na to už je dost starý k.; – zastřelil zajíce, pěkného klacka 2. ob. expr. nevychovaný, hrubý člověk, nejč. mladý; hrubián, hulvát, neotesanec, nevychovanec: scházel se s patnáctiletými klacky, kteří kouřili a hráli karty; to není student, to je k.!; to je kus klacka!; → expr. zdrob. klacík, -a (6. mn. -cích), klacíček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) m.