klamati ned. (1. j. -u, rozk. klam, -ej, přech. přít. -aje) 1. (koho, co) uvádět v omyl; mýlit; mámit, šálit: klame mě zrak či vidím dobře?; zdání klame; smysly klamou 2. (koho, co; s kým) vědomě někomu mluvit nepravdu; něco předstírat; podvádět, šálit, šidit, napalovat, balamutit: vůdcové klamali lid; být trestán pro klamání úřadů; klamal svou ženu s ženou svého přítele; sport. k. tělem pohyby těla uvádět soupeře v omyl o následující akci, přen. expr. úmyslně mást; voj. uvádět nepřítele v omyl, např. o umístění urč. objektu, o urč. činnosti, o systému palby ap.; — klamati se ned. (~; v kom) být na omylu; mýlit se: jen se neklam; k. se v lidech ○ předp. o-, o- se, z-, z- se; → nás. klamávati, klamávati se