klaněti se ned. (3. mn. -ějí, rozk. -něj, klaň, přech. přít. -něje, -ně) 1. (komu, čemu; před kým, čím) klonit hlavu na pozdrav jako výraz úcty; dělat poklony: sklepník se klaní hostům, před hosty; herec se klaněl tleskajícím divákům; v zast. pozdravu klaním se; náb. adorovat, uctívat: k. se modlám, bohu; klanění svatých tří králů 2. (komu, čemu) velmi, zprav. přespříliš si někoho n. něčeho vážit, kořit se někomu n. něčemu: protože se jí neklaněl, odmítla ho; k. se penězům; nekriticky se k. západní technice, západnímu umění 3. kniž. shýbat se, sklánět se, klonit se: klaněl se nad knihou; obilí se klaní ve větru; — †klaněti ned. (co) sklánět, shýbat: vojvodové proti prahu klanějí hlavu (Jir.) ○ předp. (-kláněti) na-, na- se, nad-, nad- se, od-, od- se, pře-, pře- se, před-, před- se, při-, při- se, s-, s- se, u-, u- se, za-, za- se; → nás. klanívati se (†klanívati) (o) bez předp.